FAQ

2. května 2018 v 8:57 | L. |  Moje nesouvislý žvásty
Jak umřít předčasně, aby vám to lidi neměli za zlé nebo aby jim to nezlomilo ty jejich otravný srdíčka?


Ptám se pro kámoše.
 

šmudla na kole

2. května 2018 v 8:31 | L. |  Moje nesouvislý žvásty
Bejt princ na bílym koni bylo super. Bylo super bejt i princ na černý motorce v plamenech.

Co už není tak super je být šmudla na kole.

Protože tak si poslední dobou připadám, když se na mě podívá. A nejde o to, že by toho šmudlu nemilovala, ale... No, chápete.

Smrt, to je to slovo

12. dubna 2018 v 22:38 | L. |  Moje nesouvislý žvásty
Páni, ještě že jsem založil novej blog, protože do něj píšu vážně hodně a samý zajímavý věci, který mě trápěj.

Jo, já vím, jsem ostuda. Když už neberu svoje prášky, utápim se sám v sobě a jsem zralej na pořádnýho šlofíka

(nejlíp navěky)

...

(Smrt! To je to slovo!)

tak bych se měl alespoň vylejvat sem, jako jsem to dělal dříve na starý blog. Problém je nejspíš v tom, že z čeho jsem se vybrečet chtěl, z toho jsem se vybrečel. A teď bych se už opakoval, nebo říkal sračky.

Každopádně mám novou práci, bydlím v novém bytě, mám nového psychiatra (a spoustu nových léků) (které neberu, jak už jsem zmínil) (pokud se nechci sjet), ale ve finále je všechno při starém. Nic mě nebaví, nic mi už ani nejde, hodně piju, hodně fetuju, však to znáte.
Jediné, co mě drží, je moje holčička. Dokážu fungovat jenom díky tomu, že ona mě potřebuje. Jenom kvůli ní nepiju už od božího rána (jen občas, ale tajně, jsem gentleman). Jenom kvůli ní se snažím alespoň působit v pohodě, i když to tak není. Jenom díky ní ještě žiju. A musím přiznat, že se na ní za to občas zlobím. Často přemýšlím nad tím, že to zabalím. Vlastně skoro denně. Ale vždycky si představím ji, jak ve mě věří a jak mě miluje. A jak by jí to její srdíčko nejspíš puklo. Ona samozřejmě neví, že to mám takhle. Jednou jsem tohle téma načali. Ptala se, jestli žiju kvůli ní, nebo proto, že chci žít, když je tu ona. Neměl jsem to srdce na to, abych jí řekl pravdu. Když někdo miluje někoho, kdo trpí depresí, často se cítí uraženě, když dotyčný nepřestane mít depresi, protože je s nimi. Co s tím ale my, tracení poutníci, naděláme?
A jak říkám, občas mě chytně vztek. Občas chci aby mě nenáviděla, aby me nenáviděli moji rodiče, abych neměl výčitky. Abych mohl sám profetovat všechny svoje prachy a za posledních pár tisíc se předávkovat. Důležitý je okouzlující prozaický styl.
Moje psychiatrička se mě nedávno ptala na moje sebevražedné myšlenky. Ptala se, jestli o tom mám s kým mluvit.

Proč bych to dělal?

Zdravá komunikace?

Sdílení citů a pocitů?

Fuj, ne. Já raději pár sklenek skotské a ťukání do klávesnice. Ano, tak to mám rád.
 


Mazel tov!

12. března 2018 v 22:04 | L.
Spoiler: Jednou spáchám sebevraždu.

Vím, že to slibuju dlouho, ale vždycky si říkám, že zítra je taky den. A ještě si to budu říkat tak deset let než do toho praštím. (Mazel tov!). Ještě toho musím přece hodně udělat. Ještě není čas.

Ale jednou? Slibuju. No fakt, na psí uši. Nespoileroval bych přece jen tak, ne?

Zamlčování

12. března 2018 v 21:58 | L. |  Moje nesouvislý žvásty
Nevím čím to je, ale pořád jsem si k tomuhle blogu nevybudoval takovou důvěru, jako k tomu starému.
Mele se mi toho v hlavičce spousta, ale nijak se nemám k tomu se z toho vypsat. A to mi to dřív tak šlo! Asi to v sobě budu zadupávat a nechám to vřít a bublat a já budu chlastat abych to utišil a pak to bude bublat víc a já budu víc chlastat, dokud to všechno nevybouchne a já neskočím ze střechy, nebo tak něco.

Protože když už stojím ve všem za hovno, tak alespoň to zamlčování mi jde.

Vždycky mi šlo.

Kompromis

6. března 2018 v 0:29 | L. |  Moje nesouvislý žvásty
Je to sranda.
Já a Jack jsme si tak strašně podobní, že skoro zapomínám, že se lišíme v těch úplně nejzákladnějších aspektech. Převážně v tom, že on se na svoje okolí tváří jako hrubý a nepříjemný cynik, ale v jádru je to dobrej chlap.
O sobě mohu prohlásit jen to, že já jsem na všechny hodný, ale uvnitř to ve mně všechno vře a vím jenom jedno, já rozhodně nejsem dobrej chlap. Jsem ale rád, když si to o mně lidi myslí.
Ale oba máme rádi pivo, literaturu a flanelový košile, tak je to ve finále jedno ne? Zahoďme naše rozdíly kvůli věcem, ve kterých jsme stejní, haha.
Jen mě zajímá, kdo nakonec vyhraje, to je asi všechno. Celej život nemůže bejt jenom kompromis.

Absťák

22. února 2018 v 1:21 | L. |  Moje nesouvislý žvásty
Chybí mi být feťák.

Chybí to mému malování, mému psaní, celému mému tělu od hlavy až po konečky prstů na nohou.

Chybí mi moje medicínka.



Asi mám absťák.

Už půl roku.

Opilý námořník

22. ledna 2018 v 23:34 | L. |  Moje nesouvislý žvásty
Vidím stopy za svojí rukou, když se hýbe. A to nejsem ani trochu sjetej.

Halucinacím nevěnuju už skoro žádnou pozornost. Promiň, osobo za oknem, nezajímáš mě. Mám na práci spoustu jiných věcí. Promiň, hudbo, co hraješ a nikdo jiný tě neslyší, nezajímáš mě, jsi ohraná.

Nezajímá mě půlnoc, hvězdy, ani ty. A už vůbec ne ten hloupej námořník.
Co s ním uděláme?
Oholíme mu břicho rezavou břitvou.

Smažka

3. ledna 2018 v 4:45 | L. |  Moje nesouvislý žvásty
Kéžbych se nesjížděl svýma lékama na předpis.

Mohl bych si jeden/dva zobnout a spinkal jako opilý batole celej měsíc. Jenže chytrák je všechny zfetoval během tejdne a teď jsem denně vzhůru do šesti ráno, než se mi po nekonečnym převalování povede usnout.

Dobře, kecám, stojí to za to. Ale rád dělám, že lituju svých špatných a sebedestruktivních rozhodnutí.

Rozpolcený

3. ledna 2018 v 4:23 | L. |  Moje nesouvislý žvásty
Lidi si myslí, že disociativní porucha je jako ve filmech. Když se to dozví, bojí se že je 'zavraždí moje zlý dvojče'. Všichni viděli Split (Rozpolcený) a hned jsou z nich experti a myslí si, že přesně ví, jak to vypadá.

Chci je sice zavraždit, ale to ještě neznamená, že nás můžete stereotypizovat, haha.

Nejvtipnější je, když mi tvrdí, že nic takovýho není, že 'každej se občas tak cejtí a chová se jinak'. Jo, protože přesně o tom to je. Prokažte službu lidstvu a držte zobáky. Jestli to uslyším ještě jednou, asi skočím z mostu.

Pro ty, co to nechápu a dovolí mi to ujasnit-
Není to o tom mít jinou náladu a jinak se chovat. Je to o nekonečných bolestech hlavy. Je to o zmatení, když se někde ocitnete, a nevíte kde. Je o to dírách v paměti. Je to o tom, že přijdete o půlku života, protože se o něj musíte dělit. Je to o tom, že se vás lidi ustavičně ptají, proč se chováte jinak. Jde o nekonečné hádky, dohady a porady uvnitř hlavy. Jde o komplikace ve vztazích. Jde o to, že máte každý jiné jméno, vzpomínky, emoce, názory a zkrátka jste odlišní lidé. A hlavně o to, že celý váš život je jeden obrovský kompromis, protože jinak si stále navzájem házíte klacky pod nohy.

A já, úplně upřímně, nevěřím, že jde o nemoc. To by pak jeden z nás musel být vymyšlený.

Úvod

3. ledna 2018 v 3:10 | L. |  Moje nesouvislý žvásty
Co říct na úvod? No, je to úplně jednoduchý. Tohle je můj druhý blog. Ten první byl objeven a nepřineslo mi to zrovna příjemnosti. Každopádně, mé zpovědi se dělí do dvou rubrik. Důvod je prostý- rozdělená osobnost. Jack má svojí a já mám svou. Nemůžeme to přece míchat dohromady, tady nepanuje žádná anarchie. A popravdě ani nevím, proč tohle píšu, blog je převážně pro mě. Ale pokud tohle někdo náhodou čte, alespoň jsem uvedl potencionální nejasnosti na pravou míru.

Články píšu bez kontextu a možná budete bádat, na co že to kurva narážím. A tak to má bejt. A pokud rozumíte všemu, co píšu, tak jste lepší než já.

Kam dál