Smrt, to je to slovo

12. dubna 2018 v 22:38 | L. |  Moje nesouvislý žvásty
Páni, ještě že jsem založil novej blog, protože do něj píšu vážně hodně a samý zajímavý věci, který mě trápěj.

Jo, já vím, jsem ostuda. Když už neberu svoje prášky, utápim se sám v sobě a jsem zralej na pořádnýho šlofíka

(nejlíp navěky)

...

(Smrt! To je to slovo!)

tak bych se měl alespoň vylejvat sem, jako jsem to dělal dříve na starý blog. Problém je nejspíš v tom, že z čeho jsem se vybrečet chtěl, z toho jsem se vybrečel. A teď bych se už opakoval, nebo říkal sračky.

Každopádně mám novou práci, bydlím v novém bytě, mám nového psychiatra (a spoustu nových léků) (které neberu, jak už jsem zmínil) (pokud se nechci sjet), ale ve finále je všechno při starém. Nic mě nebaví, nic mi už ani nejde, hodně piju, hodně fetuju, však to znáte.
Jediné, co mě drží, je moje holčička. Dokážu fungovat jenom díky tomu, že ona mě potřebuje. Jenom kvůli ní nepiju už od božího rána (jen občas, ale tajně, jsem gentleman). Jenom kvůli ní se snažím alespoň působit v pohodě, i když to tak není. Jenom díky ní ještě žiju. A musím přiznat, že se na ní za to občas zlobím. Často přemýšlím nad tím, že to zabalím. Vlastně skoro denně. Ale vždycky si představím ji, jak ve mě věří a jak mě miluje. A jak by jí to její srdíčko nejspíš puklo. Ona samozřejmě neví, že to mám takhle. Jednou jsem tohle téma načali. Ptala se, jestli žiju kvůli ní, nebo proto, že chci žít, když je tu ona. Neměl jsem to srdce na to, abych jí řekl pravdu. Když někdo miluje někoho, kdo trpí depresí, často se cítí uraženě, když dotyčný nepřestane mít depresi, protože je s nimi. Co s tím ale my, tracení poutníci, naděláme?
A jak říkám, občas mě chytně vztek. Občas chci aby mě nenáviděla, aby me nenáviděli moji rodiče, abych neměl výčitky. Abych mohl sám profetovat všechny svoje prachy a za posledních pár tisíc se předávkovat. Důležitý je okouzlující prozaický styl.
Moje psychiatrička se mě nedávno ptala na moje sebevražedné myšlenky. Ptala se, jestli o tom mám s kým mluvit.

Proč bych to dělal?

Zdravá komunikace?

Sdílení citů a pocitů?

Fuj, ne. Já raději pár sklenek skotské a ťukání do klávesnice. Ano, tak to mám rád.
 


Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 2. května 2018 v 1:29 | Reagovat

Jestli to myslíš s psaním vážně, pořiď si stroj - nebo alespoň věcičku zvanou Jingle Keyboard. :D

Bez originálního "enteru" nic nenaklepeš. :D

2 erin-dixx erin-dixx | Web | 28. května 2018 v 15:51 | Reagovat

Taky píšu o věcech které mne trápí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama