Ten sráč

12. června 2018 v 23:10 | L. |  Moje nesouvislý žvásty

Stojíme na dně jámy a pořád se propadáme, draku. Budou tam, kam půjdeme, i hvězdy?

------

Dopsal jsem tu zkurvenou sbírku. Je to jako pořádná nálož teplejch hoven.
Hrozně dlouho mi to nešlo uzavřít. Pořád jsem nacházel věci, u kterých jsem si nebyl na sto procent jistý a které potřebovaly doladit. Ale nedávno jsem nejspíš dodělal svou poslední úpravu, protože jsem se na tu hloupou sbírku podíval a moje první myšlenka byla: Hotovo. Fakt je to hotový.

Teď už by to jen chtělo napsat něco pořádnýho, haha.



Vždycky, když si připadám jako neschopnej pisálek, co by si měl najít lepší sen a slibnější kariéru, vzpomenu si na Chinaskiho. Bukowski mě vždycky povzbudí. Čtu znovu jeho sbírky a dělá mi stejnou radost, jako tehdy. To, že žiju jako hovno ještě neznamená, že hovno jsem.
Teda, vlastně znamená. On byl taky docela hovno.
Ale neznamená to, že neumím psát.
A to je asi důležitý.

Třeba taky jednou bude někdo číst moje sbírky.
A řekne si: Páni. Ten sráč jakoby mi četl myšlenky.

A pak mě někdo sežvýká v kritkách a řekne, že mluvím moc sprostě a že jsem namyšlený ješita.
A já budu souhlasit.
A věnuju tomu kritikovi svojí další knihu.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama